Proutí, pletení z proutí

Vrby patří spolu s topoly do čeledi vrbovitých. Jsou to dvoudomé keře a stromy, které se vyskytují téměř po celém světě (mimo Austrálie a Nového Zélandu) ve 300-600 druzích. Velmi častí jsou také kříženci.U nás najdeme od nížin do hor asi 20 druhů vrb. Jsou to rychle rostoucí, ale krátkověké dřeviny, maximální stáří je kolem 100 let. Vrby se využívají v lesnictví (jsou především součástí nížinných lužních lesů, ale i dalších mokřadných stanovišť), v sadovnictví, ke zpevňování břehů, košíkářství, řezbářství (dřeváky, naběračky, lžičky – lehké, ale málo trvanlivé dřevo), jsou významné jako jedna z prvních potrav včel, kůra se využívá v lidovém lékařství a farmacii.

Nejrozšířenější druhy vrb používané v košíkářství:

Keř s rovnými vzpřímenými větvemi. Patří mezi nejrozšířenější a nejstarší košíkářské vrby.

Proutí je hladké, pevné, barva lýka tmavozelená, nebo hnědozelená. Listy jsou střídavě postavené, úzce kopinaté, nejširší pod polovinou, na obvodu vlnité až celokrajné a s podhrnutým okrajem.

Na rubu jsou stříbřitě chlupaté. Dobrá odrůda, která tolik netrpí škůdci ani krupobitím.

Kvalita proutí je menší než má vrba americká.

Rozkladitý keř s vyvinutým kmínkem.

Borka je skořicové barvy a na silnějších větvích a kmíncích se odlupuje v plátech.

Listy jsou úzce eliptické – kopinaté, lysé, lesklé. Alespoň některé mají ve střední části rovnoběžné okraje.

Jedna z nejdéle pěstovaných košíkářských vrb.Vyžaduje těžší, živinami bohatší půdu.

Proutí je zelenošedé až zeleno tmavě hnědé – olivově zelená.

Vadou je malá odolnost proti škůdcům, chorobám a trpí také jarními mrazíky.

Keř s tenkými vzpřímenými větvemi, nápadný žlutým lýkem. Listy střídavé – vstřícné, obkopinaté, nejširší nad polovinou., zespod sivé, při usychání černající. Barva proutí je šedozelená, někdy červená. Větví se málo. Půdu vyžaduje lehčí. Je jednou z nejskromnějších vrb na podmínky.

Je to kříženec vrby košíkářské a trojmužné (mandlové). Dorůstá v nevysoký keř se žlutozelenou nebo až hnědočervenou kůrou. Listy úzce kopinaté. Velmi dobrá košíkářská vrba. Trpí většinou pouze listovými chorobami.

Nízký prutnatý keř. Listy kopinaté, na rubu olysalé, jen na střední žilce chlupaté,šedavé, při rašení červené.

Druh byl dovezený do Evropy koncem 19.století..

Spodní část prutu je světle zelená, střední část je zelenohnědá a přechází do hnědočervena a vrcholek je tmavohnědý.

Dorůstá délky 250 cm.

Lze ji charakterizovat jako vrbu nejkvalitnější. Je velmi choulostivá na škůdce a choroby.

Je to strom se světlými, šedozelenými větvemi.

Listy kopinaté, oboustranně lysé, na rubu sivě ojínělé.

Bývá zaměňována za vrbu bílou. Pěstovaná jako „hlavatá“ vrba pro proutí.

.

Strom dorůstající výšky 25 m.

Listy úzké, kopinaté, na rubu hedvábně chlupaté.

Je to nejznámější vrba pěstovaná jako „hlavatice“.

Roste hojně podél toků v nízkých polohách. Trpí mrazem. Má mnoho odrůd.

Používá se na hrubší košíkářské práce.

.

Keř s dlouhými tenkými větvemi.

Listy úzké, kopinaté.

Pochází z východní Evropy. Je méně úrodná.

Používá se jako přípravná dřevina při zalesňování. Technická vrba.

Další běžné druhy vrb: vrba jíva – rokyta, vrba popelavá, vrba ušatá, vrba pětimužná atd.

Listy kopinaté, oboustranně lysé, na rubu sivě ojínělé.

Bývá zaměňována za vrbu bílou. Pěstovaná jako „hlavatá“ vrba pro proutí.

.

Pro přehlednost je seznam rozdělen podle typů vrb, i když některé mohou být na přechodu mezi skupinami.

1. úzkolisté vrby
A. domácí v České republice

• Salix alba L. - vrba bílá
• Salix fragilis L. - vrba křehká
• Salix daphnoides Vill. - vrba lýkovcová
• Salix pentandra L. - vrba pětimužná
• Salix purpurea L. - vrba nachová
• Salix triandra L. - vrba trojmužná
• Salix myrsinifolia Salisb. - vrba černající
• Salix eleagnos Scop. - vrba šedá
• Salix viminalis L. - vrba košíkářská

B. jen vysazované

• Salix x sepulcralis Simk. - vrba náhrobní
• Salix alba L. ´Tristis´ - vrba bílá smuteční
• Salix babylonica L. - vrba babylonská
• Salix matsudana Koidzumi ´Tortuosa´ - vrba Matsudova
• Salix x blanda N.J. Anderson - vrba obloukovitá
• Salix acutifolia Willd. - vrba špičatolistá
• Salix ´Americana´ - vrba americká
• Salix integra Hakuro nishiki - vrba japonská

2. širokolisté vrby (podobné jako vrba jíva)

• Salix caprea L. - vrba jíva
• Salix cinerea L. - vrba popelavá
• Salix aurita L. - vrba ušatá
• Salix silesiaca Willd. - vrba slezská
• Salix appendiculata Vill. - vrba velkolistá

3. zakrslé vrby

• Salix hebacea L. - vrba bylinná
• Salix lapponum L. - vrba laponská
• Salix rosmarinifolia L. - vrba rozmarýnolistá
• Salix repens L. - vrba plazivá
• Salix myrtilloides L. vrba borůvkovitá
• Salix bicolor Willd. - vrba dvoubarvá
• Salix starkeana Willd. - vrba bledá
• Salix hastata L. - vrba hrotolistá

Další běžné druhy vrb: vrba jíva – rokyta, vrba popelavá, vrba ušatá, vrba pětimužná atd..

Bílé proutí - mízované proutí

1. Sklizeň v době vegetace – sklízí se v dubnu a v květnu podle toho jak jde proutí oloupat. Nevýhodou této sklizně je že se oslabí růst rostliny, která příjde o jarní mízu a příští rok je proutí menší.
2. Sklizeň mino dobu vegetačního klidu. Proutí se sklízí v zimě. To se uskladní ve venkovním prostředí a po jarních mrazech se uměle mízuje nejčastěji v bazéncích ale i v tekoucí vodě nebo na hromadách přikrytých proti vyschnutí.

Loupe se v době kdy začnou růst kořínky a na vrcholu začnou růst větvičky. Proutí loupeme dřevěným rozštěpcem s kovovým usazením (Dračka), nebo na železných stojanech (zvaných koza) Při loupání většího množství se používá narušovací stroj. Těmito nástroji se loupe jak proutí vařené tak proutí mízované. Za mízy se vrbový prut zbaví kůry snadno. Proutí se musí loupat za pěkného počasí. V opačném případě proutí má špinavě bílou až šedou barvu. Při sušení proutí nesmí zmoknou a pokud je svázáno kůrou z proutí tak su musí tento úvazek povytahnout aby bylo proutí stejně vybělené. Na mízování se nejčastěji používají Vrba košíkářská - (Salix viminalis L.), konopina, vrba mandlová (Salix amygdalina L.), mandlovka, Vrba americká -(Salix cv Americana) a vrba červená. Ze 100kg zeleného proutí bez listů získáte 20 – 40 kg proutí bílého (závisí na délce proutí a množství mízy v prutu).

Bílé proutí je vhodné na pletení až po 6 měsících, kdy po tuto dobu proutí vyzraje. Nedoporučujeme plést ihned po oloupání.

Proutí se sklízí jen v době vegetačního klidu. Po vytřízení od plevele se proutí vaří průměrně 4-6 hodin a poté chladí přibližně stejdou dobu. Vařením získává proutí nažloutlou až načervenalou barvu, podle druhu vrby. Proutí se poté loupe a dále zpracovává např. třídí, suší, dosouší a skladuje ve vzdušných skladovacích prostorech na dřevěných podlážkách asi 30 cm nad podlahou, aby pod skladovaným proutím proudil vzduch a materiál neplesnivěl. 

Vařené proutí je vhodné na pletení až po 3 měsících, kdy proutí zraje. Nedoporučujeme plést  ihned po oloupání.

"mokré"
Pletení z přímo vyřezeného proutí nedoporučujeme ( mimo pomlázky ), kůra vyschne a koš není pevný. Vhodnější je proutí pařit. Kůra potom tolik nevysychá a koše jsou pevnější

"suché"
Proutí se musí déle máčet.